Uši
Začínám tomu dohánění úkolů přicházet na chuť. Můžu si to hezky naplánovat a pak se jednotlivé výzvy plní jedna báseň.
Za normálních okolností bych si třeba ovesnou kaši k snídani nedala, protože ráno se mi obvykle nic vařit nechce. Jenže já včera u Flo našla recept na Bircher müsli klasik, kde se vločky večer namočí do mléka a ráno se už jenom smíchají s jogurtem a dalšími dobrotami. Já je doladila strouhaným letním jablkem, trochou citrónu, lžící medu, trochou skořice, oříšky a rozinkami. No a celé tohle dílo jsem naservírovala do širšího hrnečku s ouškem, abych učinila výzvě za dost. 🙂 Dobré by to bylo s jakýmkoliv sezónním ovocem, dokážu si představit jahody, hrušky, borůvky, meruňky, švestky… Myslím, že tahle snídaně u nás bude častěji.
Kdybych se nezasekla na úkolu s textilem, tak by tahle výzva určitě šla splnit i v dovolenkových podmínkách. Ale když už jsem se zasekla, tak jsem to neřešila a v pondělí jsme si udělali výlet na Pravčickou bránu. Na koloběžkách jsme dojeli opět z Děčína podél Labe do Schönny, tam jsme se nalodili na přívoz a přepluli Labe do Hřenska, kde jsme nechali koloběžky. Na Pravčickou bránu se na kole ani koloběžce nesmí a dost dobře by to nešlo. V lese jsme našli i několik zaparkovaných kočárků… Z Hřenska je to výlet dlouhý asi 5 km, ale je to celkem dost do kopce. 🙂
Samotná Pravčická brána je krásná, kdysi jsem tam byla s rodiči a vypadá pořád stejně. Jen lidí a vos tam takhle na konci srpna bylo mnohem míň. Okolo je několik skalních vyhlídek do kraje i na bránu. Přímo pod bránou je zámeček Sokolí hnízdo, kde funguje restaurace. Pivo mají dobré i najíst se tam dá, když se člověk přenese přes kombinaci smažáku či vepřového řízku s hranolky, vařené brambory nevedou. 🙄
Tak a já jdu do obchodu ulovit pohanku, čas se mi krátí, nesmím se flákat.