Zamilovaný
A doháníme dál. Moje úplně nejvíc nejzamilovanější jídlo je rajská omáčka od maminky. 😉
Když už jsme se vydali z Děčína do Jindřichova Hradce, tak jsem poprosila mamku, jestli by mi tu svou rajskou neuvařila. Protože rajskou jako od maminky prostě nikdy netrefím, nejde to. Mamka velmi dobře zavětřila odkud vítr fouká, když si přečetla zadání úkolu. A udělala úplně luxusní rajskou z domácích přezrálých rajčat a masové kuličky. Pro takovou rajskou klidně přejedu celou Českou republiku od severu na jih, když ji miluješ není co řešit. 😉 Na druhou stranu koprovku jsem nikdy nemusela, ale tahle od Flo Koprovým omáčkám docela napravila pochroumanou reputaci.
Děčín je možná trošku netradiční dovolenková destinace. Ale my tam jeli s jasným cílem a tím byla Via ferrata Pastýřská stěna. Přítel si to chtěl strašně moc vyzkoušet a já jsem pro každou špatnost. 😎 Navíc, když ho miluješ, není co řešit. Takže vylézt na pískovcovou skálu vysokou 95 m, no problem. Na nábřeží Labe je půčovna lezeckých setů, kde si za 180 Kč můžete půjčit sedák, ferratový set, helmu a rukavice na celý den. Samotná stěna zpoplatněná není. Ferrata je otevřená od sedmi do sedmi a je na ní 14 cest, kudy se dá vylézt nahoru.
My jsme si to dali 2x. Vyrazili jsme hned ráno, vylezli nahoru a šli do ZOO, která je nahoře na Pastýřské stěně. Lezecké sety jsme si dali u vstupu do schránky za 10 kaček, které pak schránka ochotně vrátila. Prošli jsme si malou, ale hezkou ZOO, zkratkou seběhli na nábřeží a vylezli nahoru ještě jednou. Pokud se nebojíte výšek, máte trošku fyzičku a máte rádi krásné rozhledy, tak to můžu jedině doporučit. Ale pozor na to, není to sranda. Ač už máme něco nalezeno na umělé lezecké stěně, tak jsme místy měli co dělat (no dobře, hlavně já). Ale stálo to za to!
A pokračování zase zítra. 😉