Perník
No tak tohle je úlet. Perníčky v srpnu! Pořád jsem doufala, že bude stačit litý perník na plech.
Navíc já nejsem žádná perníkářka, guru přes perníčky všeho druhu je moje mladší sestřička. Já se jí do toho nepletu a zatím jsem ani nemusela. Do teď. Takže jsem ráno žhavila telefon a volala SOS. Vybavena receptem a několika dobrými radami jsem hned po snídani napochodovala do kuchyně. S překvapením jsem zjistila, že mám všechno doma. Vážně netuším, kde se mi ve skříňce vzalo koření do perníku, ale bylo tam. Tak jsem hned zadělala těsto a šoupla ho do lednice, aby se aspoň trochu odleželo. Odpoledne jsem těsto vytáhla a poprvé jsem použila svoje zbrusu nové formičky, které jsem v euforii z nové kuchyně loni koupila na adventních trzích. Jenže pak jsme dostali krabici cukroví od mamky, krabici cukroví od druhé mamky a krabici cukroví od babičky. Tak formičky zůstaly ve skříňce.
Recept dneska nepřidám. Místopřísežně jsem slíbila, že nevyzradím výrobní tajemství. Ale recept na perníčky, které jsou hned měkké a vždycky se povedou je i ve Vánoční kuchařce pro dceru. 😉 A já jsem strašně ráda, že tenhle šílený úkol vyšel zrovna na dnešek. Konečně se ochladilo, minulou neděli bych u perníčků vypustila duši.
Obávám se, že mimosoutěžní úkol je nad naše síly. Tyhle perníčky nám do Vánoc rozhodně nevydrží.