Kachny
Na mapě soutěže jsem si hned všimla jakési žluté drůbeže vedle políčka číslo 10. Říkala jsem si, že by Vodňanské kuře? Ale moc mi to nesedělo zeměpisně. No, nesedělo mi to správně. 🙂
Florentýna totiž nemyslí jen na naše plná bříška, ale i na plná bříška divokých kačenek a jiné zvěře. Celý den jsem si lámala hlavu, kde v Praze najdu divoké kachny. Krmení kačen a labutí mám tak nějak spojené s podzimem a zimou. Říkala jsem si, co když se všichni opeřenci na léto přestěhovali na venkov? Ale stejně jsem cestou z práce koupila rohlíky a před večeří jsme vytáhli koloběžky a vyrazili směr Hostivařská přehrada. V brašničce jsem měla pro všechny případy kačenku gumovou.
Bála jsem se zbytečně. Hned v první zátočině na nás čekalo celé hejno! Teda spíš kachní školka. Mamky kačeny dohlížely, aby se na všechnu droboť dostalo rovným dílem a mnuly si pařátky, že dneska nebudou muset vařit. 😉
Pobavilo mě, že když kačka ulovila rohlík už ve vzduchu (ano, většina vůbec nedopadla na hladinu), tak si ho pěkně namočila, aby lépe klouzal do krku.
Sečteno, podtrženo krmení kachniček nás pobavilo a pěkně jsme se protáhli. Ale taková pěkně vypečená voňavá kačena s knedlíkem a zelím je taky dobrá věc. Třeba zrovna tahle, co o ní píše Flo na webu Kuchařky pro dceru. 😉